<Hrášek>>

Byl jednou jeden princ, který si chtěl vzít princeznu, ale musela to být opravdová princezna. Cestoval po celém světě, aby nějakou našel, ale nikde nemohl najít to, co chtěl. Princezen bylo dost, ale bylo těžké zjistit, jestli jsou skutečné. Vždycky na nich bylo něco, co nebylo takové, jaké by mělo být. Vrátil se tedy domů a byl smutný, protože by si moc přál mít opravdovou princeznu.

Jednoho večera se strhla strašlivá bouře; hřmělo a blýskalo se a lil se jako z konve. Náhle se ozvalo zaklepání na městskou bránu a starý král ji šel otevřít.

Před branou stála princezna. Ale, proboha! Jaký to byl pohled, který jí déšť a vítr nabídly! Voda jí stékala z vlasů a šatů, stékala do špiček bot a zase ven z pat. A přesto říkala, že je opravdová princezna.

„No, to brzy zjistíme,“ pomyslela si stará královna. Ale neřekla nic, vešla do ložnice, sundala z postele všechno ložní prádlo a na dno položila hrášek; pak vzala dvacet matrací a položila je na hrášek a na matrace pak dvacet peřin z kačího peří.

Na tom musela princezna ležet celou noc. Ráno se jí zeptali, jak se vyspala.

„Ach, moc špatně!“ řekla. „Celou noc jsem sotva zavřela oči. Bůhví, co bylo v posteli, ale ležela jsem na něčem tvrdém, takže jsem po celém těle černá a modrá. Je to hrozné!“

Teď věděli, že je to opravdová princezna, protože cítila hrášek skrz dvacet matrací a dvacet peřinových postelí.

Nikdo kromě opravdové princezny nemůže být tak citlivý.

Princ si ji tedy vzal za ženu, neboť teď věděl, že má opravdovou princeznu; a hrášek byl uložen do muzea, kde ho lze dodnes vidět, pokud ho nikdo neukradl.

Tak to je pravdivý příběh.